Jeden z našich chlapečků je typ "hezký dítě, co se dokáže rychle naštvat". Vrhne na vás takový dospělácký zamračený pohled, že vás to zarazí. Irituje ho, kromě jiných věcí, i moje výslovnost. Nedávno mi vytknul, že jsem mu řekla, aby si umyl ruce polívkou [supe] místo mýdlem [sópe] - tehdy se nemračil.
Dneska měl asi blbý den. Zamračil se (takhle hlubokou vrásku "nasr..." jsem viděla dneska poprvé, jeho výraz říkal: "Jsi úplně blbá, že to slovo neumíš říct normálně?") a opravil mě. To ani netuší, že je to pro mě bezvadný biofeedback :-P
There is one boy in the kindergarden, who gets irritated very easily. He will stare at you with his "adult angry face", so that you ask yourself whether everything is OK. Among by many other things, he gets angry by my pronunciation. Recently he reproached me for my asking him to wash his hands by soup [soope] instead of by soap [so:pe] - he wasn't so angry that time.
He must have had a bad day today. He frowned (I had seen such a deep anger wrinkle for the first time... his face was telling me: "Are you really such an idiot you can not pronounce this easy word?") and corrected my mispronounced word. He has no clue, that he is my best norwegian pronunciation feedback :-P
No comments:
Post a Comment