JAK JSME HRÁLI HRY

Někdy si děti rozdělíme do menších skupinek. Máme za úkol se jim věnovat - číst, zpívat atd. Jednu takovou vlastní skupinku s pěti svišti, jsem vyfasovala i já.

Začala jsem s knížkou "Lillesestør" ( o vzteklé malé sestřičce, která nechce jíst... typická podprahovka... nebuďte jako malá vzteklá holčička a jezte způsobně ;-) ). Knížka měla docela dost obrázků. Kromě toho, že jsme si s dětmi o obrázcích povídali, jsem se pokoušela i číst.

Podařilo se mi je na chvíli zabavit. Pak už to ale na ně bylo dlouhé. 

Změnili jsme aktivitu. Puzzle. U těch taky nevydržely dlouho. Někde jsem vyhrabala šikovné kartičky - "najdi, co je na obrázcích jinak". 20 minut celkem. Zbývala ještě spousta času. 

Rozhodla jsem se je naučit "Ludo" - naše Člověče nezlob se. Ve školce máme zjednodušenou verzi pro děti, s kostkou, co má na sobě, místo 1-6 teček, barvy. Po chvíli, co jsem se snažila aplikovat normální pravidla, mě děti přemohly. Na desce se hrála hra s pravidly, která mi nebyla úplně jasná, figurkami se táhlo libovolně, dokonce ani kostka nebyla směroplatná. Ale zábavy u toho byl kopec. 

Nakonec jsem si řekla, že rozvoje intelektu bylo až až. Trocha pohybu neuškodí. S kostkou od člověče nezlob se, jsem vymyslela cosi jako hru. Udělej krok vpřed, když máš na sobě barvu, která padne na kostce. Přidalo se k nám několik dalších špuntů. Děti si opět pravidla lehce přizpůsobily, takže místo pěti různých rozestupů, vytvořily dvě řady. Ty, co na sobě barvu měly - přední řada a ty, co na sobě barvu  zrovna neměly - řada o půl kroku pozadu. Pak se hra úplně zvrtla, všichni chtěli házet a nikdo nechtěl postupovat vpřed. Nakonec se kostka v davu dětí ztratila neznámo kam.

Necelou hodinku jsme vyplnili. Řekla bych, že jsme se pobavili všichni.