Dneska mě od rána pobolívala hlava. Když jsem přicházela do práce, přicupitala ke mně jedna holčička, která taky právě dorazila. Přišla mě obejmout. To jsou okamžiky, kdy svojí práci miluju a děti mi připadají zlatý.
Když jsem vcházela do třídy plné dětí, cupital ke mně můj milý autistický chlapec. Křičel "néééééé" a práskl mi dveřmi před nosem. Nebrat si nic osobně. Zvykám si.
K obědu jsem měla na starosti jedno ze tří oddělení. Kromě hrnečku s mlékem přidělila kolegyně dětem také brčka. Asi není těžké uhodnout, co dítě s brčkem a hrnkem plným mléka bude dělat. S bolavou hlavou (bolest exponenciálně narůstala s přibývajícím hlukem, jak se děti bavily...), jsem neměla sílu se s nimi dohadovat a vysvětlovat jim, proč se to nedělá. Tak jsem rezignovala. Z hrnečku vybublávalo mléko, teklo po stole... ale přežili jsme všichni. Mléčné kaluže po sobě děti uklidily...a večer na kurzu norštiny už mě ani ta hlava nebolela :-).
No comments:
Post a Comment