Mnoho "zajímavých" tvarů perníčků "nevšední" tloušťky. Spousta syrového těsta, které děti snědly, když si myslely, že se nedívám. Jedna plačící holčička, co dostala po hlavě válečkem na těsto od jednoho chlapečka (byla to docela rána, ale nic se jí, naštěstí, nestalo). Důvod? Nechtěla chlapečkovi půjčit svoje vykrajovátko ve tvaru Muminka. Jedna várka spálených perníčků. Proč? Vysvětlovala jsem dětem, co kradly již udělané perníčky, že to, co provedli, je nefér vůči ostatním. Řešit závan připalujícího se cukroví, na to prostě nebyl čas.
Pro příště:
Pravidlo č. 1: Zbytečně se nestresovat... Jak říkala moje prababička: "Když nejde o život, jde o hoxxx".
Pravidlo č. 2: Smířit se s tím, že nejde o to, aby perníčky vypadaly pravidelně a hezky, ale o to, aby jsme si to pečení všichni užili...
Many "interesting" gingerbreads of "atypical" thickness. Much raw dough eaten by kids when they thought I wasn't watching them. One crying little girl who was hit with rolling-pin by one boy. Why? She didn't want to give him her Moomin cookie cutter. One baking sheet full of burnt cookies. The reason? I was trying to explain why not to eat the ready-made cookies to those kids who had stolen some. There was no time to care about gingerbreads being burnt.
Conclusion for the future:
Rule No1: No stress... As my great-grandma used to say: "That, what is not life threatenning, is worthless to worry about."
Rule No2: To accept that nothing is perfect (gingerbreads made by kids especially). The most important thing is to let the kids enjoy it, together with you...
No comments:
Post a Comment