TŘÍDA (in English below the picture)

Postupně se nám ve třídě vytvořil bezva kolektiv. Podpořený bezvadnou atmosférou, kterou nám tam udělal Erik, náš učitel. Bylo to vtipný. Komunikoval s námi anglicko-norsky a když jsme něčemu nerozuměli, zapojoval svůj herecký talent. Ve třídě jsme seděli do podkovy, takže jsme se znali buď s lidmi, co byli hned blízko nás a nebo s těmi, co seděli naproti a viděli jsme na ně. Když jsme pak šli večer hospody, ti, co seděli naproti nám, nám povídali, jaké posunky dělají naši vzdálenější sousedé, na které nevidíme. Měli jsme tři hodiny norštiny denně, od pondělí do pátku. O polední přestávce jsme šli všichni na kafe a povídali si o všem možném. Erik, co nás učil, chodil s námi. Je mu kolem čtyřicítky, ale vypadá mladě. Překládá Ibsenovy hry do angličtiny a titulkuje anglické filmy do norštiny. Je zároveň fonetik, takže jsme během lekcí pracovali hodně s výslovností. Bylo legrační pozorovat, že spolužáci ze stejných zemí měli problém vyslovovat dané písmeno nebo slabiku. Třeba němci tradičně R, angličani měli problém s intonací, takže většina jejich vět zněla pro Nory jako otázky. Američani zase mluvili s brutálně americkym přežvýkavým přízvukem.

Vedle mě seděly Američanky, jedna Sarita-měla tatínka Nora a maminku Indku, ale většinu života prožila ve státech a studuje antropologii v NYC. Byla moc fajn. Američanka z druhé strany se jmenuje Krista a je to veterinářka. Ta byla z Bostonu. V Norsku je kvůli práci na jednom projektu, kdy značkují medvědy a vlky, a potom sledují jejich chování. Tancuje salsu, tak jsme spolu byly večer v jednom z klubů a zatancovali jsme si úplně suprově s jihoameričany. Musím říct, že takhle jsem si asi v Praze ještě salsu nezatancovala. (Ale neboj, babi, ti tanečníci, byli fajn jen na tancování. Jako genetický materiál na pravnoučata nic moc.) Další Američanka odvedle je učitelka angličtiny a v Norsku (v Bergenu) jí bude učit výrostky na nějakém gymplu. Sousedy z protější strany asi rozebírat nebudu, protože to by bylo nadlouho. Těch bylo hodně, všichni prima. Kdyžtak povím až doma (Ben, Kjersten, Kendra, Clara, John, Edward, Chris, Julia, Isabella a Sebastian). Po škole jsem občas chodila ještě s Julií (holka z Vladivostocku provdaná za Holanďana) a s Jennifer (asi 40-letá psycholožka z Vancouveru) do language laboratoře, kde jsme si cvičily výslovnost a dělali poslechová cvičení. Tyhle dvě byly moc fajn a po language lab jsme občas zašly na kafe, užívaly si sluníčka (resp. jeden slunečný den, co tu za celou letní školu byl ;-)..Péťa s Luckou vědí, o čem mluvim. Jenny jezdí do Norska každý rok kvůli jedné psychologické studii v nemocnici. Protože jsou tu zdravotníci často cizinci, nemluví perfektně norsky a občas to dělá potíže při komunikaci s pacienty. Jenny pozoruje  a analyzuje nahrávky vzájemné komunikace doktor-pacient. Jsem zvědavá, co z toho vyleze. Julie je zase akční a byla můj ptákovinový parťák.

Naše třída byla bezvadná v tom, že se do našich ptákovin vždycky ochotně zapojila, a to třeba i Sherri, která je cca pětapadesátiletá luteránská kazatelka. 

Jedna z ptákovin byla následující. Když jsme se  poprvé sešli v hospodě, naučila jsem spolužáky pijanskou písničku v norštině. Mám jí od Norů z těptínského cyklotýdne. Místní Norové na nás koukali docela pobaveně :-D. Druhý den ráno jsme jí doučili zbytek třídy. Všichni jsme si nenápadně načepovali pití do kelímků a v průběhu Erikova výkladu jsme mu jí předvedli, včetně doprovodné choreografie s kelímky. Byl docela vyvedený z míry, ale v dobrém slova smyslu.

Další z ptákovin, nebo spíš závěrečné rozloučení bylo, že jsme pro Erika vyfotili fotku celé třídy(viz foto). Na zelených papírech je napsáno přibližně tohle: Milujeme norštinu, díky Eriku!!! Na bílých papírcích jsou fráze, kterými nás Erik "mučil" během výslovnostních cvičení. Každého mučil něčím jiným, a podle toho mají daní lidé určité cedulky. Fotku jsme mu předali tak, že jsme z ničeho nic začali zpívat "For he is a jolly good fellow...". Bylo to na poslední hodnině a byl z toho pak naměkko.

Ale nebyli jsme to jenom my, kdo vymýšlel blbosti. Erik si na nás taky něco nachystal. Secvičil s námi představení na závěrečný večírek celé letní školy. Rozdělil nás do 4 skupinek, každá říkala v pravidelném rytmu něco jiného, takže to byl takový slovní kánon. A on do tohodle kánonu pak norsky rappoval ...Prostě byli jsme nejlepší třída a ostatní nám říkali, že jsme měli nejlepší kolektiv, co držel při sobě. 

Erikova třída/ Eric's class

OUR CLASS 

After a while we became a good team. It was also Erik, our teacher, who contributed to the nice feel. He spoke english-norwegian and when we couldn’t understand something, he added his acting talent to the tuition. In the class there were tables set in the horseshoe shape. Therefore we knew our closest neighbours or those who sat on the opposite but not so much the others. When we went to a pub, those from the opposite told us about others we couldn’t see during the tuition, funnny stories. We had three hours of Norwegian every day. During the break most of us went for a chat and for coffee. Erik joined us. He is around fourty, but he is a young-minded and also looks quite young. He translates Ibsen’s plays to English and writes subtitles for some movies. He is also a phonetician, so we worked a lot with pronunciation. It was entertaining to see how people from different countries had troubles with pronunciation of particular letters or bytes. The Germans were tortured to pronounce the proper “R”, some of the British couldn’t get the intonation. Some of the Americans spoke with their typical chewy accent. 

Next to me, there were American girls from each side. One of them had a Norwegian father and Indian mother but spent most of her life in the United States. She was nice. The other  was also very nice. She was a vet from Boston and a salsa dancer. So we went to salsaclub together. It was sooooooooo good there! I have probably never ejoyed dancing like there. There are many emigrants here, also from the south America, who are an amazing dancers. I danced bachata with one Negro, his leading was just amazing and then salsa with some guys from Peru, from Colombia and also from Cuba. (But granny, no worries, they were good just for dancing ;-). Not a material for your great-grandchildren). I don’t think I will be writing about other neighbours from uor class, because it would be an essay. Will tell you about them at home. I really loved them. After school me, Julia (my partner for novelties) and Jennifer (a psychologist from Canada) used to go to language lab, where we tried to do some pronunciation exercises or homeworks. These two were just lovable. Now and then we went for a coffee togeher and enjoyed the sun (actually the one sunny day which was during the whole summer school ;-)). Peter and Lucy know what I am writing about. 

Our class was also perfect in a way that everybody had a sense of scene-dock and they were willing to join in our crazy activities. Even Sherri, the luther pastor. 

One of the crazy things was the following. When we were in a pub, I taught my schoolmates the drinker's song I know from the Sundal Norwegians. The day after, we taugt this song the rest of the class, we filled up our plastic cups from bistro and then showed both the cup choreo and the song to Erik during his tuition, when he didn't expect anything to be happening. He was suprised and pleased as well.   

Another thing, actually the goodbye thing, we managed for Eric was  a picture of our class. We wrote a "thank you" text on sheets of coloured paper, took photo of us and printed it out for Erik. At the end of the last lecture we sang a song for him a gave him this picture. He was touched by that. 

But it wasn't only us who was fooling around. Erik also prepared something for us. He divided our class into four groups, each was supposed to say a certain norwegian phrase in a rythmic order. All the groups together formed a canon background. We performed with this piece at the goodbye ceremony and Erik rapped to our canonic background.

...Simply... we were the best class and the others told us we had the best collective that stuck together. :-)