VÝLET DO JOTUNHEIMENU

(the English version below the Czech text) 

Jednou ze součástí letní školy byl i tzv. "social programme". Byly to aktivity, které pro nás nachystali "Activity coordinators". A.C. jsou dva mladí studenti the University of Oslo, kteří tohle koordinátorství mají zároveň jako zaměstnání na univerzitě a celý rok se připravují na letní školu. Letos to jedna holka (Vibeke) a jeden kluk (Joachim). Oba kolem 23 let, ale nesmírně schopní. Součástí programu je promítání skandinávských filmů, různé kulturní akce. Mezi nimi třeba Norský kulturní večer, kde se studenti seznámí s norskými tradicemi: tanec, ochutnávka tradiční kuchyně, písně ad. Taky pro nás organizátoři nachystali různé průvodcované prohlídky muzejí (Munch museum, National Gallery,...), výlety do přírody poblíž Osla nebo v Oslu, třeba podél AkersElvy- řeky, co rozděluje Oslo na 2 části a jsou na ní vystavěné kouzelné továrničky z červených cihel (mamča s Péťou a s Luckou znají). 

No a jednou ze součástí social programu byl i víkendový výlet. Měli jsme spoustu možností. Já jsem si vybrala Jotunheimen, což je přírodní park plný hor. Jednou z nich je i nejvyšší hora Norska - Galdhøpiggen se svými 2469 m.n.m. Jotunheimen je podle norské mytologie sídlem obrů, nebo taky trolů. Obři byli asi největší nepřátelé norských božstev. Mezi sebou se mydlili a vymýšleli na sebe lsti. (Ale jak to tak v lásce funguje, někdy se do sebe zamiloval bůh a obryně a pak to byl problém :-D). 

Ale zpátky k výletu. Jednoho červencového víkendu jsme tedy vyrazili směrem na severozápad. V autobuse bylo spousta nových lidí. Ale také spousta známých tváří ze třídy nebo ze studentské rady. Já jsem seděla vedle Piergiorgia, Itala z mojí třídy. Fajnově se s ním povídalo a tak cesta příjemně utíkala. Dozvěděla jsem se, že je ze Sicílie ze šlechtického rodu. Jeho rodina měla zámek, který jim vypálila mafie. Piere studuje norštinu a němčinu a už teď překládá knížky. 

Za 3 hoďky jsme dojeli do muzea ve Valdres (?). Bylo to něco jako folk museum v Oslu, ale menší a ne tak pěkné. Potom jsme jeli na horskou planinu. Když jsme postupně stoupali do kopce, otevřela se před námi neskutečná scenérie. Připadala jsem si jak v úplně jiném světě, tak trochu drsném, pohádkovém. Ostré kopce porostlé mechem a lišejníkem, takže byly do šedozelena. Dole v podhůří ještě byly nízké borovičky nebo břízky, ale s přibývající výškou vegetace ubývalo a nahoře už bylo jen kamení, jezera a mechové chaloupky s porostlými střechami. Vypadaly krásně zamaskovaně. Říkali jsme si, že při pohledu z letadla nemůžou být vidět. 

Domek ve Folk museum / A house in the Folk museum

Domorodec hrající na speciální strunný nástroj / A local boy playing the special string instrument

Na jedné z planin v horách jsme zastavili. Tam se k nám připojila průvodkyně. Norka s trošku chlapským vzhledem, chraplavým hlasem a naplněnou placaticí, kterou měla připevněnou k pasu. Kolem ní pobíhalo odrostlé štěně borderkólie. Ta slečna byla jedním ze strážců sobí rezervace v Jotunheimenu. Vzala nás do oplocených sobích pastvin a po hodině cesty jsme potkali naše první stádo sobů. Jsou plaší, ale krásní. Cestou po planině jich bylo ještě několik. Popisovala nám, jak je chovají, jak se na ně nesmí koukat, když se pasou, protože to sobi vnímají jako hrozbu. Nebo nám taky vyprávěla o jatečním dni, při kterém zbourají několikasethlavé stádo najednou. 

Sobí stádo / A raindeer herd

Chraplavá strážkyně sobí rezervace / A hoarse voice reservation guard

Bylo nás dost / Our big group

Po výletu za soby jsme dorazili k jezeru Memurubu. Tak jsme se nalodili i s bágly na lodičku, která nás zavezla do turistické chatky, startovního místa pro výšlap na Bessegen. Vlastně to byl barák „velký jako kráva“ a ještě k němu patřilo několik menších budov. Ubytovali nás po pěti v příjemných pokojících se sprchou a záchodem. Bydlela jsem s Věrkou, moc milou holkou z Čech, co studuje na Fildě v Praze francouzštinu a norštinu. Taky tam s námi byly dvě Filipínky a jedna Angličanka s vzhledem Číňanky. Nevim, jestli to tak chodí všude v Norsku, ale nemuseli jsme se tahat se spacáky. Na pokojích byly peřiny i polštář, akorát jsme nafasovali papírové povlečení a prostěradlo, což vypadalo zezačátku docela divně, ale spalo se v tom bezvadně. Večeři jsme měli ve formě bufetu. Bylo to bezva, protože jsme si mohli vybrat ze spousty norských dobrot. Flatbrød, ribbe, vajíčka, sobí salámy, zeleninové saláty , roastbeef a taky pudinky s různými příchutěmi. No vzpomínala jsem na tebe, babí, a na naší dovču na Menorce. Většinu času jsem tu byla s Věrkou, pak s jedním klučíkem ze SríLanky, s Afričanem a ještě s jedním Polákem. Večer jsme hráli hry (jenga věž), ale šli jsme docela brzy spát, protože nás druhý den čekal náročný sedmihodinový výstup na Bessegguren (1743 m.n.m.). Norové to mají bezvadně vymyšlené . Ráno jsme měli bohatou snídani, zase bufet. Kromě talířů na samotnou snídani nám nachystali svačinové pytlíky, papírky na oddělení jednotlivých chlebíků, co si zabalíme. Po snídani jsme si mohli vzít s sebou tolik jídla, kolik jsme chtěli. Další bezva věc, co tu mají bylo pití. Po ránu jim nachystáte termosku do centrální haly, na ní nalepíte lísteček s tím, čím jí chcete naplnit (pomerančový džus, cola, voda, čaj, kafe...) . Takhle se tam pak sejde přes sto termosek a skutečně v ní pak objevíte, co jste si přáli (pokud teda vaše přání nebylo nesplnitelné). 

Jezero Memurubu / The Memurubu lake

Jezero Memurubu / The Memurubu lake

Večeře / Dinner in the guest house

Tak jsme si trošku hráli / Evening fooling around

A tak jsme po snídani sbalili nejnutnější věci do pidibaťůžků. Tůra mohla začít. Nejdřív jsme nastoupali prudkým svahem na vrchol hřebenu a pak už následovala jen rovinka, pár výlezů nahoru a jeden závěrečný a nejstrmější, kde se chvílema muselo šplhat po skále. Hřeben hory rozděluje dvě jezera. Každé má jinou barvu a každé je v různé výšce.  Pohled seshora je nádherný!!! Sice bylo trošku zataženo, ale měli jsme štěstí, že neprší. Mlha byla až úplně nahoře, takže ty nejkrásnější pohledy jsme viděli. Cestou jsme se zastavili u pár vodopádů a doplinili zásoby vody. Voda v horách Jotunheimenu je pitná z  jezer i z potoků. Byla pěkně ledová, ale moc dobrá. Většinu cesty jsem šla s Věrkou a tu a tam se svojí mojí americkou spolužačkou ze třídy. Nakonec jsme to ušly za 5,5 hodiny. 

Pohled seshora na chatu, kde jsme bydleli / The red hut we stayed in

Jedno z ledovcových jezer po cestě / One of glacier's lakes

Hřebenovka na Bessegen / Ridge hike to Bessegen

Nejznáměší pohled / The most popular view

Na vrcholu / On the top

Průvodci se o nás bezvadně starali. Celkem tam s námi byli tři. Dva kluci a jedna holka. Průvodkyně Karolina byla sice pěkně kulaťoučká, ale měla super kondičku a byla fajn. Další kluk byl němec, taky prima. Fajn jsem si s ním popovídala na závěrečné večeři. Poslední z průvodců, Američan, byl obětavej a ještě navíc roztomilej. Klučina ze Srí Lanky (byl to  opravdu klouček, takovej veselej Tamilskej Daneček. Náš Dan je oproti němu vyspělej) si s sebou nevzal rukavice a v těch 2 nebo kolika stupních mu byla zima na ruce. Průvodce mu dal svoje a pobíhal mezi námi čiperně jako horská koza, jestli jsme v pohodě se svými silami :-). 

Šlechtic (noble) Piere Giorgio / mládě (the young from) Srí Lanka / náš průvodce (our guide)

Mňamózní večeře / yummy dinner

Večeři nám naservírovali v další chatě. Připravili pro nás lososa se smetanovou omáčkou, brambory z místní farmy a salát. Jako desert jsme měli créme brullée udělaný mj. z norského karamelového sýru. I když ten sýr nemám ráda, takhle zpracovaný byl výborný. Pak už jsme jeli dom. Utahaní, ale spokojení.


TRIP TO JOTUNHEIMEN

The ISS wasn’t just about learning. As a part of the Summer School, there was also a social program - many activities which were organized by activity coordinators. The Coordinators are two young people, students of the University of Oslo. This is something like a job for them and they prepare all the things during their school year. This year there was one girl (Vibeke) and one boy (Joachim). Though both of them were about 23 years old (actually young), they were very skilled. As a part of the program, there were various activities such as Scandinavian movie evenings, many cultural events like Norwegian cultural evening, guided excursions to museums, trip to the nature (to Nordmarka, along the river Akerselva, etc.).

The important part of the social program was also weekend excursions. We had many options what to choose. I chose trip to Jotunheimen, which is a natural reservation with fantastic mountains. One of these mountains is Galdhøpiggen with its heigth of 2469 meters above the sea level. According to Norwegian mythology, Jotunheimen is a place of giants – trolls. Trolls used to be the the worst enemies of gods. They faught against each other and deceived themselves as much as possible. 

But, let’s get back to the trip. On one july weekend, we went for the trip, heading north-west. There were many people I didn’t know on the bus, but also some faces, known either from our class or from the student council. I was sitting next to Piergiorgio, the Italian boy from our class. It was nice to talk to him and the time spent on the bus was immediatelly runnig faster. He told me about Sicilia, I got to know he was a noble and his family owns a small castle. He studies both norwegian and german and he has already started translating some books. 

In less than 3 hours we got to the folk museum in Valdres. It was similar to the Folk museum in Oslo, but this one was much smaller and not that nice. Then we went on by bus to the mountain plain. When we were going up the hill, there appeared a fantastic scenery to us. I felt as if I am in a totally different world, a little cruel and raw one or let’s say like in some fairy tale. Sharp tops of hills all around, covered with mosses or lichens, were grey-greenish colored. Down at foothills we could still see some birch trees but the higher we got the less vegetation we could see. On the plain there were just rocks, stones, dark blue lakes and the typical picturesque cabins with moss or grass on their roofs. They looked as if they are hiding in the landscape. We talked about that they must be invisible from plane.

We stopped at one of the plains and were joined by a Norwegian guide. It was a girl-ranger at reindeer safari. She had a bit male-ish manners and a hoarse voice. She was carrying a flask fixed to her belt. Considering the voice it must have been filled up with something stronger ;-). There was also a cute border collie puppy following her steps. She took us to a fenced in reservation. After an hour walk we saw the first herd of reindeers. They are timid but beautiful. We were told that nobody should watch them while feeding because they get stressed and perceive it as a threat. She also told us about slaughter when they kill hundreds of them in one day. 

After the reindeer trip we got to the Memurubu lake where we took ship to Gjendesheim at Fjellstue. The Gjendesheim was a building as big as an elephant. We were accommodated in agreeable rooms. I shared the room with one smart Czech girl. There were also two girls from Philippines and one lady from the UK with Asian features. I don’t know whether it is normal in Norway but we got a paper bed linen what seemed a bit awkward to me. It turned out to be a perfect thing, not uncomfortable at all. We had a buffet dinner. It was perfect because we could choose out of many delicious meals, mainly Norwegian: flatbrød, ribbe, eggs, lamb or reindeer salami, vegetable salads, roastbeefs and also some sweet stuff like puddings of different flavours and much more. My dear granny, I was remembering you and our nice holidays on Menorca! I spent most of the time with Věrka, young from Sri Lanka and with Tresor from the student council and also with one guy from Poland. We played the jenga tower in the evening but went to bed quite early. Because next day there was the strenuous hike over Besseggen (1743 ) waiting for us. Norwegians have a nice system in these guest houses, or at least in this particular one. In the morning we had buffet breakfast but except for the normal breakfast, we got small paper sacks and could pack as much food as we needed for the hike. Another perfect thing was drinks. There is a central hall in the house, if you have a vacuum bottle with you, you just place it in there, stick to it a paper with what you want to fill the bottle with. Before you leave for the tour, you will get what you asked for (if you did’t wish whiskey or so ;-)). Flott!

So after the breakfast we packed all the necessary things to our small backpacks and started our tour. First there was quite a steep part of hiking to the top of the ridge. Then there was a more flat part followed by few steeper parts then came the final climbing all the way to the top. The mountain ridge is between two lakes , each of them has a different color. The view from the top is magnificent! (in the photo) On the way we stopped at few waterfalls to fill up our bottles with water. The water is drinkable both from lakes and waterfalls. It was very cold but very good. The hiking took lovely 5,5 hours. 

We had a perfect care. There were three UiO's guides that looked after us. Two boys and one girl. The girl – Karolina was plump but very fit and nice person. One of the boys was German, also fine. We had a great chat during dinner after the hike. The second boy was American -  self-sacrificing, more over charming guy. The young from Sri Lanka (he reminded me of our Daniel when he was younger)  forgot to bring his gloves. He was freezing in the mountain cold so the guide gave him his own ones. He also was running among all of us back and forth, asking if we were ok with our forces.       

After the hike we got dinner in a nice guesthouse. They prepared a salmon with some cream sauce for us with some potatoes from their farm and salad. As a dessert they served créme brullée. It was made of their brown cheese which I do dislike but in this sweet stuff it was soooo delicious. Then we went back home. Little tired but very content.