REBELOVÉ

Dneska mi pili krev. Ve školce máme 3 oddělení pro děti od 3 do 6 let. 

V jednom z nich je skupinka pěti/šestiletých kluků - rebelů. Normálně mám takový typ dětí ráda. Řekla bych, že dokonce radši než žalující holčičky a Hujery. Dá se s nimi docela rozumně vyjednávat. 

Tihle mě ale nechtějí poslouchat. Jeden z nich mě totálně ignoruje, druhý se po mně včera ohnal s propiskou v ruce, takže mám na prostředníčku pravé ruky drobné tetování. Jeden do druhého kopou, ohrožují ostatní děti, propiskového rebela jsem musela zastavit, když se hnal s napřaženou židlí za kolegou z rebelské party. Chlapci se ráno bavili tím, že utekli ven na zahradu a já je naháněla zpátky.

Zkouším strategii "nabourej partu - vytvoř si spojence". Vypadá to, že po vzájemné šarvátce (rozuměj já-chlapec) jsem se usmířila, možná i spřátelila, s propiskovým rebelem. Musela jsem mu stranou vysvětlit, že ho mám ráda, ale že jsou určité hranice, přes které můj vlak náklonnosti nejede...nabídla jsem mu, že budeme kamarádi. Poté se dokonce na můj pokyn omluvil holčičce, do které strčil. Schválně, jak dlouho nám to naše křehké přátelství vydrží...