Není nad to, když člověk dorazí ráno do školky, vejde mezi děti a ty se vám vrhnou kolem krku. Sdělují vám, že vás rádi vidí. Jsou to moje zlatíčka, i když někdy zlobí. Dneska odpoledne jsem odcházela dřív, děti už jedly svačinu u stolů. Když jsem je míjela sdělujíc, že mám padla, dva špunti odběhli od stolu s tím, že chtějí "kůs". To je něco jako obětí na rozloučenou. A jak to tak u školkových dětí chodí, často nastává řetězová reakce... vzápětí se chtělo kůs všech patnáct :-) To mi ten víkend mile a hezky začal!!! Hurá na rafty s kolegyňkama z práce...
No comments:
Post a Comment