VÝLET DO ČECH PODRUHÉ

SHRNUTÍ 1: Jeden bezva středeční večer, který přešel do jednoho moc prima čtvrtečního rána (dobu kolem 2.-4. si, bohužel, pamatuju dost matně...a nebo to prostě akorát hrozně rychle uteklo)... Ne moc prima kocovina ve čtvrtek dopoledne, částečně vyléčená dobře dopadlým obchodním jednáním s DB a taky večerním beachvolejbalovým miniturnajem s bezva partou lidí. (Velké díky L., který to za mě obětavě odběhal). Spousta dobrého jídla ve společnosti milých Norů po zbytek týdne. Shledání s mojí milovanou rodinou a s dalšími fajn lidmi. (Druhé části rodiny, pokud čte blog, se tímto omlouvám, vynahradím vám to, doufám, o Vánocích)... A taky volby, samozřejmě... A pár hezkých úlovků ze zimní kolekce Smash... 

Shrnutí 2 jsem si potřebovala zapsat pro sebe...

SHRNUTÍ 2: Mám ráda svojí zemi. Českou krajinu a přírodu v ní, náš specifický, často švejkovský, smysl pro humor, naše osobnosti s velkým O (nemyslim "osobnosti"): umělce, špičkové vědce a vůbec další lidi, kterých je za co si vážit...Líbí se mi, že si naši lidé váží věcí (to podle mě Norové moc neumějí...Místo aby věci opravili, je vyhazují a kupují nové). Na druhou stranu se máme (od Norů) ještě hodně co učit jako společnost. Pořád (nebo už zase?) nám chybí vzájemná úcta, respekt a laskavost, a to myslím i k cizím lidem... Do autobusu se hrnoucí cestující, kteří si vzájemně nadávají do kreténů. Matka s kočárkem v metru a priori hlásí: "Debilové, neuhnou"...(jen ať se ta blbá nálada šíří dál), přitom by si vystačila se: "S dovolením"... To na náladě moc nepřidá. Angažovanost..."on to někdo udělá..."já ne, já ne"..."kdo to udělá, ten je šprt a Hujer"... Základní ekonomická gramotnost (ne že já bych jí měla...mám toho dost co doplňovat)... volby by třeba dopadly jinak... Zájem o svoje okolí (nemyslím tim: "Copak mají sousedi k obědu?!")... Taky národní hrdost... A pak možná ta angličtina... Když jsme se známou z Norska nakupovaly, prodavačka se vztekala, že jí ta cizinka nerozumí. A to ani, když jí to zopakovala potřetí, a pomalu (hezky česky :-P...). Trochu mi to připomnělo moje začátky v norské školce; děti se na mě taky takhle podobně vztekaly... V případě paní prodavačky by stačilo jen vylepšit její neverbální komunikaci. Ta je, alespoň ve většině rozvinutých zemí světa, univerzální... S úsměvem ukázat na displej kasy zvládnou i naše školkové děti...